Co a kdy se v dětském klubu děje:
Co můžete udělat pro dítě před nástupem do školky radí na webu Rodiče vítáni.
Do školky bez pláče. Učitelka radí, jak celé rodině usnadnit ten velký okamžik, kdy se dítě poprvé pustí máminy ruky
- srpna 2019autor: Lucie Kocurová
Září je blíž než bychom si přáli a pro spoustu dětí to bude chvíle, kdy se v jejich životech něco zásadního změní. Tak třeba se budou muset poprvé pustit máminy ruky a vyrazit do mateřské školy. Učitelka Radka Manová radí, jak na to, aby přechod proběhl co nejlépe.
„To, že dítě přechází čistě z domácí péče do té kolektivní, je pro něj obrovská změna, kterou si z pozice dospělého jen těžko dokážeme představit. Je proto dobré a vlastně i nutné na ni dítě připravit dopředu,“ říká Radka Manová, učitelka, která učila ve státní mateřince a dnes působí v Lesním klubu Letokruh v České Třebové. A říká: rodiče by s přípravami na školku měli začít ideálně už třeba v zimě.
Školku navštivte s dítětem předem a mluvte o ní hezky
„Už v dubnu školky obvykle pořádají dny otevřených dveří. Určitě tam zajděte, ukažte dítěti, jak to tam vypadá, kde jsou toalety, jaké mají hřiště, zkuste ho seznámit i s učitelkami, když je ta možnost,“ říká Radka Manová. Některé školky v posledních letech začaly pro budoucí svěřence pořádat pravidelné odpolední programy, kdy si můžou přijít s rodiči pohrát a nenásilně si přitom na nové prostředí zvykají. „Pokud se ve vaší budoucí školce konají během roku nějaké akce i pro veřejnost, třeba lampionový průvod nebo vynášení Morany, určitě se zúčastněte. Pak budete moct dítěti doma říct – pamatuješ, tam už jsme přece byli a bylo to fajn,“ dodává Radka Manová.
Pokud se v budoucí školce konají nějaké akce, navštěvujte je. Bude se to hodit, až se tam dítěti nebude chtít a vy řeknete: pamatuješ, tam už jsme přece byli a bylo to fajn.
O školce je vůbec dobré doma předem mluvit, třeba i nad knížkami. Říkat si, jaké to tam bude, že dítě potká nové kamarády, vyzkouší si nové hračky, že budou společně malovat, zpívat, cvičit a chodit na procházky. „Nelakujte ale školku výhradně na růžovo. Nezapomeňte zmínit i to, že dítěti může být někdy smutno, nebo to, že se třeba občas děti mezi sebou pohádají. Buďte realističtí a neslibujte zázraky, aby pak potomek nebyl zbytečně zklamaný,“ upozorňuje Radka Manová.
Zvykejte děti na kolektiv i jiné dospělé
Menší problémy s adaptací na školku mívají děti, které jsou zvyklé na kolektiv. Když jsou až do nástupu do předškolního zařízení jen doma s maminkou, případně se sourozencem, může jim pak déle trvat, než se mezi ostatními „otrkají“ – a může to být pro ně zbytečně náročné. „V dnešní době je s malými dětmi možné navštěvovat různá cvičení, zpívání, nebo třeba jen herničky v mateřských centrech. Rodiče by tyto možnosti měli alespoň čas od času využívat. Děti se přirozeně naučí komunikovat s ostatními, podělit se o hračky, nerozhodí je tolik, když do nich jiné dítko třeba trochu žďuchne,“ vysvětluje Radka Manová.
Dobré také je, když rodiče své potomky už od raného dětství na chvíli dávají na hlídání někomu jinému. I batole tak brzy pochopí, že máma sice teď odešla, ale není to navždy, zase se vrátí. „Vhodné k tomuto účelu jsou samozřejmě babičky, tety nebo blízké kamarádky, které jsou v podstatě součástí rodiny, takže jim můžete důvěřovat, a dítě je zná,“ dodává Radka Manová.
Adaptace – školka od školky vypadá jinak, zajímejte se předem
V podstatě všechny školky – státní, soukromé i lesní – dnes mají k období zvykání si na nový režim nějaký speciální přístup. Autorka tohoto článku zažila v soukromé školce adaptaci takovou, že dítě přišlo první den jen na hodinu, další dny zůstávalo i po svačince a koncem prvního týdne až do oběda. „Po spa“ se pak začalo chodit domů zhruba po měsíci. Vedle toho státní školka si od rodičů vyžádala, aby první dva týdny vyzvedávali děti po obědě. Během této doby byly ve školce mimořádně přítomny obě učitelky po celé dopoledne, aby se s novými svěřenci rychleji seznámily, a aby také byly k dispozici dvě náruče pro případné slzičky.
„V lesní školce umožňujeme, aby se první dny dítě zapojilo třeba jen na hodinu nebo dvě s tím, že rodič může být přítomen – buď se účastní programu, nebo je pouze někde opodál a dodává dítěti jistotu. Také zdůrazňujeme, že třeba první dva týdny by dítě mělo chodit domů po obědě,“ popisuje Manová. A dodává, že by se rodiče měli informovat předem, a případně si vyzvedávání domluvit s širší rodinou.
Jak na ranní slzičky? Srovnejte si to sami v sobě
I přes veškerou snahu, přípravy a adaptace se může stát, že dítě prostě ráno při předávání pláče. Někdo jen první den, někdo i déle. Jak si poradit s ranními slzičkami?„Zdůrazňujeme rodičům, že to v sobě musejí mít srovnané hlavně oni sami. Být přesvědčeni o tom, že jejich dítě je silné, že školka, kam ho dávají, je dobrá. Dítě zejména z maminky nejistotu vycítí, a pak je zmatené a víc pláče. Někdy pomáhá, když dítě aspoň ze začátku do školky vodí tatínek, který se emocemi nenechá tak unést,“ radí Radka Manová (a autorka textu naprosto souhlasí).
Dítě zejména z maminky nejistotu vycítí, a pak je zmatené a víc pláče. Někdy pomáhá, když dítě aspoň ze začátku do školky vodí tatínek, který se emocemi nenechá tak unést.
Někdy může pomoct nějaký malý talisman – třeba srdíčko, které si matka i dítě namalují na dlaň, a když přijde smutek, může se na něj dítě podívat a vzpomenout si na maminku. „Měli jsme tu chlapce, který nosil v batůžku malý látkový pytlíček naplněný bylinkami. Když se mu stýskalo, tak si ho vyndal, přivoněl si, uklidnil se a mohli jsme pokračovat dál,“ vzpomíná Radka Manová a dodává: „Někdy prostě dítě pláče delší dobu. Pak nezbývá nic jiného, než otevřít náruč a projít steskem s ním. Nebagatelizujeme jeho pocity, říkáme mu, že chápeme, jak se mu stýská, že je to v pořádku. Myslím, že snad žádná učitelka v mateřince nenechá malé dítě dlouho plakat. Věřím, že každá nakonec dítě obejme a utěší.“
Adaptační program v naší školce respektuje moderní trendy vzdělávání dětí:
Adaptační program
Při mateřské škole funguje Baby klub Severka. Jeden den v týdnu odpoledne jsou zváni rodiče nebo prarodiče se svými maličkými dětmi, aby si přišli pohrát, zazpívat si, zacvičit nebo něco pěkného vytvořit. Při příznivém počasí je dětský klub na zahradě školy a využívá celý areál. V dětském klubu se rodiče i děti mohou postupně seznámit s prostředím, ve kterém pak děti budou bez opory rodičů. Děti, které téměř pravidelně s rodiči navštěvovaly Baby klub, se lépe orientují, vědí kam si zajít na toaletu, jak si umýt ruce, těší se na známé hračky. V září tak nepřichází do zcela neznámého prostředí.
Tradiční metodou adaptace bývá postupné prodlužování doby, kdy dítě zůstane v mateřské škole samo. Pro část dětí je právě postupné začleňování vhodným řešením.
Děti si nesmí z bezpečnostních důvodů nosit vlastní hračky z domu (nebezpečí oddělení malých částí, vypadení malé baterie a pod.), vyjímku tvoří plyšáček na spinkání. K velmi citlivým dětem přistupují učitelé se zvýšenou péčí a denně se na dalším postupu domlouvají spolu s rodiči.
Zásadní skutečností pro dobré zvykání si dětí na prostředí mateřské školy je důvěra rodičů vůči učitelkám, kterým dítě svěřují. V neposlední řadě také důvěra ve schopnosti dětí. Dobrá komunikace rodičů a pedagogů při předávání dětí může nastartovat příjemný vstup do MŠ.
Rodiče mohou dětem pomoci se vstupem do MŠ v několika oblastech. Je to zejména schopnost dojít si na toaletu, jíst lžicí a pít z hrníčku. Dále alespoň na část dne zvládnout zůstat bez rodičů, např. u prarodičů. Dítě by mělo být zvyklé pohybovat se venku nejen na kočárku. Velmi vítáme, aby si děti postupně zvykaly alespoň část oběda sníst samy. Měly by zkoušet s rodiči vyzout si papuče a svléknout kalhoty, navléct kalhoty, obout si boty. Samozřejmostí je, že učitel dětem pomáhá s hygienou na toaletě, s oblékáním a zavazováním. Při přijetí dětí mladších tří let učitelé postupují individuálně dle potřeb dětí. (Podrobněji viz. Podmínky vzdělávání od dvou do tří let) Zjistit očekávání rodičů a zodpovědět první otázky v souvislosti s nástupem nových dětí se učitelům daří při prvním společného rozhovoru, na který obvykle poslední týden v srpnu rodiče zveme.
Děti jsou podporovány v osobní samostatnosti, učí se postupně ve vstřícné atmosféře. Mezi dětmi mohou být velké rozdíly, učitelka přistupuje ke každému individuálně, neporovnává děti mezi sebou, dává každému dítěti prostor se v sebeobsluze, samostatnosti i dalších činnostech zdokonalovat.
Citováno ze Školního vzdělávacího programu: „Ať je nám tu spolu hezky.“ Mateřské školy SEVERÁČEK
